Nadčlověk jménem stavební dozor
Není ani projektant, ani architekt, ani dělník. Přesto má hlídat, aby všechno stálo, drželo a nespadlo.
Představte si nadčlověka, který není ani projektant, ani architekt, ani dělník. Je to bytost zcela zvláštního druhu, kterou bychom mohli nazvat „prstem v zadku všeho a všech“.
Ano, to je stavební dozor. Člověk, co má hlídat, aby to všechno stálo, drželo a nespadlo. A přitom se tváří, jako by na to všechno měl i Nobelovu cenu míru.
Beton, peníze, zenový klid
Stavební dozor musí rozumět všemu.
Musí znát beton lépe než ten, kdo ho míchá, protože zná i jeho chuť, vůni. Zná technologie čehokoli lépe než ten, kdo je navrhuje. No a hlavně zvládá ekonomii lépe než jakýkoli investor. Ten má totiž jen jednu životní jistotu: peněz bude vždycky málo.
A k tomu všemu musí mít trpělivost zenového mnicha, když obkladač spárořez provede třikrát špatně a čtvrtý pokus završí otázkou: „A vono to fakt musí být rovný?“
Skoro Bůh
A teď si představte, že tento člověk má nejen hlídat, ale také porozumět mezilidským vztahům. To už je skoro Bůh.
Má udržet mír mezi stavbyvedoucím, který má už od rána zkaženou náladu, a investorem, co přišel s kalkulačkou a dotazem: „Pane Hobza, proč ta zeď stojí víc než při podpisu smlouvy?“
Když to dozor slyší, usměje se a s filozofickou moudrostí pronese: „To je inflace.“
Ale největší dovedností stavebního dozoru je, že musí být trochu politik. Umí říct ano tak, že všichni slyší ne, a ne tak, že si každý myslí, že dostal povolení. A když se blíží konec stavby a všechno hoří (někdy doslova), musí být schopný přesvědčit všechny kolem, že vlastně všechno jde podle plánu. I když ten plán neviděl od té doby, co ho někde ztratil.
Paradox dozoru
A přitom, přátelé, stavební dozor žije v paradoxu. Když je všechno hotové a krásné, nikdo si na něj nevzpomene. Ale když se něco pokazí? Hned se objeví prst ukazující na dozora: „To je jeho chyba!“ A on, chudák, ani neví, jestli měl hlídat PU pěnu, nebo ty dělníky, co ji během přestávky použili jako výplň všehomíra.
Takže až uvidíte na stavbě člověka, co v jedné ruce drží plán, v druhé telefon, třetí (ano, dozor má metaforicky tři ruce) ukazuje na chybu a přitom klidným hlasem říká: „Všechno zvládneme,“ zastavte se na chvíli.
Ten člověk totiž právě zachraňuje váš dům, rozpočet i svět. A ještě u toho přemýšlí, co všechno se dá ještě vymyslet, aby příště nemuseli stavět na nervy.
A reference na jeho práci? To stavebníci nedávají, protože mají krátkou paměť a na rozdíl od něho už nohy v teple.