Tvrdou vodu si lidé myslí. Vodárna ji měří.

Brněnská voda není tvrdá. Devět adresních bodů z veřejné mapy provozovatele dává ke dni 1. 8. 2026 hodnoty od 1,46 do 2,55 mmol/l, tedy měkkou až středně tvrdou vodu. Bystrc 1,46. Kohoutovice 1,81. Líšeň 2,07. Královo Pole 2,26. Náměstí Svobody 2,55.

Po českém webu přitom koluje jiné číslo: 2,51 až 3,75 mmol/l, tedy kategorie tvrdá. Datům provozovatele to neodpovídá. Nezajímá mě, kdo to napsal první. Zajímá mě, že se ta hodnota dá za pět minut porovnat se zdrojem, který vodu skutečně měří.

Vyškov je na tom ještě zajímavěji. Jedno město, tři různé tvrdosti podle části: sídliště Sochorova 1,53, západní část 4,05, střed a východ 4,64 mmol/l. Hodnoty uvádí provozovatel ke dni 1. 8. 2026 a datum odběru vzorku u nich není. Trojnásobný rozdíl uvnitř jednoho města znamená, že rada od kamaráda z druhého konce Vyškova je k ničemu.

Vyhláška 252/2004 Sb. uvádí jako doporučené rozmezí 2 až 3,5 mmol/l. Je to hodnota, kterou předpis sám označuje za nezávaznou. Není to limit, nikdo ho neporušuje a nikdo podle něj nemusí nic montovat.

Ta čísla mi přitom věřit nemusíte. Provozovatel má povinnost údaj o jakosti dodávané vody poskytnout a Brněnské vodárny ho mají rovnou na veřejné mapě podle adresy. Vyškovský provozovatel zveřejňuje protokoly po jednotlivých zdrojích a k nim seznam obcí, které z nich pijí. Jeden telefonát, nebo pět minut na webu.

A tady je to, o co mi jde. Tohle není článek o vodě. Je to článek o pořadí. U vody, u zateplení, u sanace vlhkosti i u statiky se v Česku běžně prodá řešení dřív, než někdo změří problém. Měření stojí telefonát na vodárnu nebo pár stovek za rozbor. Řešení stojí desítky tisíc.

Postup je nudný a funguje. Zjistěte si tvrdost u své adresy u svého provozovatele. Podívejte se, jestli vůbec máte technický problém, tedy zanesený bojler, výměník nebo myčku. Teprve pak se bavte o zařízení, a ještě předtím se podívejte, na kolik stupňů máte nastavený bojler. A když vám vyjde, že problém nemáte, nekupujte nic. To je taky výsledek.