difuzně otevřená skladba

Dům, který dýchá stěnami, je hezká věta pro klienta a nesmysl pro fyziku. Stěny nedýchají, akorát bezpečněji vysychají.

Difuzně otevřená skladba nemá žádnou difuzně uzavřenou vrstvu. Na vnitřní straně místo parozábrany stojí parobrzda, která vodní páru jen brzdí, u dřevostaveb i proměnlivá. Vlhkost, která se do konstrukce jakkoliv dostane, proto vysychá oběma směry, ven i do interiéru, a neuvázne uprostřed. Difuzní odpor vrstev přitom musí od interiéru k exteriéru klesat, ne stoupat ani kolísat. Stačí zabudovat parozábranu a skladba je už difuzně uzavřená.

Kde se tohle pravidlo poruší, například nevhodnou fasádní fólií navrch, vznikne past. Pára narazí na vrstvu, kterou hůř projde než tou, kterou už prošla, zastaví se v místě, kde teplota klesne pod rosný bod, a začne kondenzovat uvnitř zdi.

Otevřená skladba přitom nenahrazuje větrání. I dům se skladbou, která umí vysychat, potřebuje vyměňovat vzduch, jinak v interiéru roste vlhkost a s ní množství páry, které skladbou prochází. Parobrzda a parozábrana nejsou totéž, a záměna jedné za druhou mění celou skladbu.