Faktor difuzního odporu

Zeď bez jediné díry dokáže zvlhnout zevnitř, a viníkem není voda zvenku. Je to špatné pořadí vrstev, které si nikdo nespočítal dopředu.

Faktor difuzního odporu, značka mí, říká, kolikrát hůř materiál propouští vodní páru než obyčejný vzduch. Vynásobený tloušťkou vrstvy dá ekvivalentní difuzní tloušťku sd, číslo, se kterým počítá každý dobrý projekt skladby stěny nebo střechy.

Pravidlo je jednoduché na papíře. Vrstvy mají být směrem ven čím dál prodyšnější, aby pára, co se do konstrukce dostane, mohla odejít ven rychleji, než by se stihla srazit v rosném bodě.

Otočte pořadí, třeba nepropustnou fólií blízko exteriéru, a z tepelné izolace se stane houba na vodu. Kondenzace pak vzniká uvnitř skladby, kde ji nikdo nevidí, dokud nezačne téct nebo plesnivět.