Heraklit

Heraklit není řecký filozof, i když to jméno bez kontextu tak zní. Je to deska z dřevité vlny slepené cementem, a přežila víc stavebních módních vln, než kolik jich zažil ledajaký beton.

Na stavbách první republiky sloužila jako ztracené bednění místo překližky, jako podhled a jako podklad pod omítku, protože drží tvar a přitom dýchá. Jméno zlidovělo podle historické značky stejně, jako se dnes plete kelímek s pojmem hrnek.

Dnes se heraklit vrací jinou zadní vrátkou, jako pohledový akustický obklad na stěny. Kdysi ho omítka schovávala pod sebou, dnes ho architekti nechávají viditelný a hrdí se jeho strukturou dřevité vlny. Materiál se nezměnil. Změnil se jen vkus, který ho sto let předtím schovával pod vrstvu tenkovrstvé omítky.