hovnosměrka

Korouhvička na střeše ukazuje, odkud fouká. Nemá svůj vlastní směr, jen se otáčí podle větru, a přesně proto jí stavaři přezdívají hovnosměrka.

Přirovnání sedí i na práci dozoru. Jednou fouká od úřadu, jednou od souseda, jednou od bagru, co dorazil o týden dřív než beton. Normy jsou doporučené, ne závazné, tak se vykládají, jak komu vyhovuje, a hovnosměrka se otočí znovu.

Rozdíl mezi korouhvičkou a dozorem je v jednom. Korouhvička se otáčí, protože musí. Dozor, který se otáčí podle toho, kdo naposledy zaplatil, přestává být dozorem a stává se jen další hovnosměrkou na cizí střeše.