instalatér

Dřív se pozinkovaná trubka přepižlávala ruční pilkou na železo, dnes se plastová trubka natupo svaří za pár vteřin. Instalatérské řemeslo zestárlo o padesát let pokroku a pořád zůstává fyzickou dřinou v podřepu.

Svářečka na plasty vypadá nevinně jako fén. Není to gril na klobásu a není to hračka, spoj PPR trubky rozhoduje o tom, jestli byt za pět let zůstane suchý, nebo se koupelna promění v malý bazén.

Instalatér nepotřebuje razítko ani autorizaci, potřebuje ruce, které cítí rozdíl mezi utaženo a přetaženo. Zatímco autorizovaná osoba ČKAIT podepisuje projekt v kanceláři, on ho o dva měsíce později fyzicky staví v mokru, prachu a ve stresu z termínu.

Bez dobrého instalatéra je i ten nejlépe nakreslený dům od architekta jen hezký obrázek. Rozvody se dělají jednou, schovají se do zdi nebo do předstěny, a další desítky let je vidí jen ten, kdo je udělal špatně.