patentka

Patentka není patent na nic. Je to obyčejná zednická škrabka s trojúhelníkovým hrotem, kterou stavaři pojmenovali podle tvaru, a jméno se uchytilo natolik, že skutečný název nástroje už skoro nikdo nepoužívá.

Na škrábání starých maleb funguje nejlíp po pořádném navlhčení stěny. Suchá omítka se drolí a dělá prach všude, mokrá povoluje vrstvu po vrstvě a škrábe se skoro sama.

Rohy nové patentky bývají ostré jako břitva a rády se zaseknou do štuku a vyryjí rýhu, které se pak říká jinak, než je slušné psát do slovníku. Zkušený zedník si rohy hned po koupi mírně obrousí.

Je to nástroj za pár desetikorun, který dělá práci, za kterou by si někdo jiný objednal drahý stroj. Do stejné rodiny hantýrky patří bagr nebo bouračka, slova, která dávno vytlačila svoje oficiální protějšky.