Sádrovláknitá deska

Kuchyňskou linku pověsíte do sádrovláknité desky bez hledání profilu v roštu. Do sádrokartonu ne, a lidé tyhle dvě desky pořád pletou.

Deska je ze sádry a celulózových vláken slisovaných do jednoho homogenního kusu, ne z jádra a kartonu jako klasická deska. Proto unese víc, je tvrdší a líp tlumí zvuk mezi místnostmi. V dřevostavbách navíc nahrazuje kus statiky, protože ztužuje konstrukci sama o sobě.

Na stavbě ji poznám podle váhy, sádrovláknitou desku nezvedne jedna ruka jako sádrokarton. A podle ceny, protože ta výhoda něco stojí. Kdo chce věšet skříně bez vrtání do profilu nebo potřebuje lepší neprůzvučnost mezi pokoji, zaplatí si rozdíl rád.

Záměna obou desek na stavbě bývá spíš jazyková než technická, řemeslníci si říkají obojí „sádrokarton“ a investor pak neví, za co vlastně platí. Rozdíl uvidíte na řezu, u sádrovláknité desky nikde vrstva kartonu, jen jedna hmota od kraje ke kraji, podobně jako u BSH, kde taky nehledáte spoj mezi vrstvami, jen jeden ucelený kus dřeva.