šlem

Anhydritová podlaha při schnutí dělá to samé co dobré kakao, když vychladne. Na povrchu jí naskočí tenký škraloup. Stavaři mu říkají šlem.

Je to jen pár desetin milimetru, necelé dvě desetiny, ale bez broušení dokáže zatrhnout přilnavost lepidla na dlažbu nebo lino. Řemeslník ho musí obrousit ještě předtím, než na potěr položí cokoliv dalšího, jinak vrstva drží na vrstvě, která sama drží špatně.

Slovo do žádné normy nepatří, přesto ho pozná každý, kdo někdy stál nad čerstvě litou podlahou s brusem v ruce. Vedle bagru a bouračky je šlem jedním z výrazů, které na stavbě fungují líp než jejich oficiální název.