Železobeton

Nejnebezpečnější vada základové desky nejde vidět ani na fotce z betonáže. Výztuž ležící na dně bednění místo na distančnících vypadá při zalití úplně stejně jako výztuž na správném místě.

Železobeton funguje na rozdělení práce. Beton umí skvěle přenášet tlak, ale tah ho láme jako suchar. Výztuž, tedy ocelové pruty, přebírá právě tah, a teprve spolu ty dva materiály udrží desku nebo trám, které by samotný beton nikdy neunesl.

Aby to fungovalo, musí být ocel na přesném místě v průřezu a obalená dostatečnou vrstvou betonu, takzvaným krytím. Bez distančních podložek si betonářská výztuž při ukládání sesedne na dno bednění vlastní vahou, dělníci ji lopatou nazvednou tak akorát, aby to při betonáži prošlo očima, a beton pod ní chybí.

Deska takhle postavená klidně unese zatížení roky, protože rezerva v projektu je vysoká. Jenže jednou, obvykle při první výraznější zátěži navíc, praskne přesně tam, kde měla být chráněná výztuž, a je vidět, že tam ve skutečnosti nikdy nebyla.