Slovník · Materiály
HVV (hlavní vzduchotěsnicí vrstva)
Vzduchotěsnost se neřeší na stavbě páskou v poslední chvíli. Řeší se za stolem, v projektu, tužkou na řezu, dřív než padne první cihla.
Hlavní vzduchotěsnicí vrstva musí vést jako nepřerušená čára po celém obvodu domu, přes stěny, strop i podlahu. Může to být vnitřní omítka, parozábrana pod sádrokartonem, OSB deska u dřevostavby nebo obyčejná betonová deska. Nezáleží na materiálu, záleží na tom, že nikde nechybí.
Projektant, který ji nezakreslí, nechává řemeslníky, ať si to na stavbě domyslí sami. Každý domyslí něco jiného, a přesně v místě, kde se dvě domýšlení potkají, vznikne díra, kterou pak hledá termokamera, ne oko.
Vzduchotěsnicí vrstva není totéž co hydroizolace. Jedna drží vzduch a vlhkost uvnitř, druhá drží vodu venku. Zaměnit je v projektu je klasická chyba, po které dům sice nezmokne, ale netěsní a topí zbytečně.
Autor slovníku: Ing. Otakar Hobza — technický a stavební dozor.