Kalfas

Řekněte na stavbě „podej mi tu vanu“ a parta se na vás podívá jako na turistu. Vana je na koupání. Na maltu je kalfas.

Slovo přežilo dobu, kdy se do Čech vozilo německy pojmenované nářadí a materiál. Kalkfass, tedy sud na vápno, se během sto let obrousil na kalfas a zůstal, i když dřevěný sud dávno nahradila černá plastová necka z hobbymarketu.

Zednická hantýrka je plná podobných slov, která nemají oporu v žádné normě, a přesto je rozumí každý na každé stavbě od Chebu po Ostravu. Kdo řekne kalfas místo vana, dává najevo, že na stavbě nestojí poprvé.

Podobně jako futro nebo na štorc patří kalfas do slovníku, který se učí sluchem na place, ne z učebnice. Škola naučí materiál, parta naučí, jak se tomu materiálu říká, když se spěchá.