fušeřina

Fušeřina nejvyššího kalibru: tak zní věta, kterou si na stavbě říkám skoro každý týden, jen s jiným podmětem. Jednou je to omítka, podruhé zeď, co se vlní jako hladina rybníka, potřetí dlažba, na které by se dalo surfovat.

Slovo přišlo z německého pfuschen, dělat něco neodborně, a čeština si ho ochočila beze zbytku. Fušer není nešikovný člověk. Je to řemeslník, který uměl líp, ale nechtělo se mu.

Kořen bývá stejný. Úkolová mzda platí za metry, ne za kvalitu, a kvalita je první, kdo padne za oběť tempu. Rozdíl mezi glajchou a fušeřinou není v ceně materiálu. Je v tom, jestli řemeslník dodělal poslední šlichtu tak, jak měl, i když se na něj nikdo nedíval.