šlichta

V kuchyni je šlichta nadávka za nepovedenou omáčku. Na stavbě je to řídká cementová kaše, a nikdo ji nekritizuje, protože přesně taková má být.

Zedník ji nanáší jako spojovací můstek mezi starým betonem a novou vrstvou, nebo jako penetrační nátěr podkladu před potěrem. Slovo přišlo z němčiny, ze Schlichte, a přežilo déle než leckterá čistě česká odbornost.

Špatně namíchaná šlichta, moc hustá nebo moc řídká, se snadno změní ve fušeřinu, i když materiál sám je v pořádku. Vedle špricu patří šlichta mezi slova, kde je pro laika všechno „ta břečka“, zatímco pro zedníka má každá hustota jiný účel a jiné místo v technologickém postupu.