sbíjené vazníky

Vazník je chytrý vynález a levný. Proto se jím zaplácne půlka nových domů, i tam, kam vůbec nepatří.

Je to fošnová konstrukce sbitá prolisovanými styčníkovými deskami přesně na míru rozponu. Statik spočítá, výrobní linka nařeže, na stavbě to jeřáb za den vyskládá na zeď. Žádné bednění, žádné dlouhé tesařské kutění. Jenže každý prut je navržený na přesnou sílu a přesné místo. Uřežete kousek, přivrtáte trám navíc nebo prorazíte otvor pro komín bez souhlasu statika, a vazník přestává dělat to, na co byl spočítaný. Stejná disciplína platí u armokoše v železobetonu, tam se taky neřeže bez dovolení.

Viděl jsem projekt, kde šikovný statik zrušil zbytečnou nosnou zeď uprostřed domu, přepočítal vazníky a klient dostal jednu velkou půdu přes celý dům, přes sto metrů čtverečních naráz. To je práce s vazníkem, ne proti němu.

Problém není konstrukce. Problém je vazník tam, kde měl být hambálkový krov s otevřeným stropem až po hřeben, protože to tak chtěl architekt i klient. Pak z toho je jen fošna nad hlavou a interiér, který vypadá jako sklad. Levné řešení, ale ne pro každý dům.