statik

Většina lidí si statika představí jako podivnou bytost s kalkulačkou v ruce a kružítkem za uchem, mumlající něco o smyku a momentu setrvačnosti. Realita je nudnější a užitečnější: je to člověk, který spočítá, co konstrukce unese, zatímco projektant ji navrhuje a architekt kreslí, jak bude vypadat.

Volá se, když trhlina roste, je šikmá od rohu okna nebo dveří, nebo prochází nosnou stěnou, kterou chce někdo probourat kvůli hezčímu průhledu do kuchyně. Do té chvíle o statikovi nikdo nepřemýšlí, stejně jako o pojistce, dokud nic nehoří.

Posudky píšou jazykem, který se čte skoro jako cizí řeč, plný smyků, momentů a součinitelů. K poznámkám pod čarou volí nejmenší přípustné písmo, a čím menší to písmo je, tím víc se v něm obvykle schovává důležité ovšem.

Dobrý statik ten jazyk umí přeložit zpátky do věty, které rozumí i majitel domu: tady to drží, tady ne, tady se to musí podepřít. Ten horší dá jenom razítko a nechá vás hádat, co tím myslel.