Na kopulích Národního muzea nahradili klempíři dvojitou ležatou drážku jednoduchou kvůli dilataci, členění pásů po metru ale proti návrhu na šedesát centimetrů prosadila památková péče
Poctivá stavba Zázn. 2026/0585 Ověřeno částečně 2. 11.
Co strojová brána u této položky ověřila:
- České technické normypoložka neuvádí žádnou ČSN
- Paragrafy předpisůpoložka neuvádí žádný §
- Spisové značkypoložka neuvádí spisovou značku
- Odkazy na zdroje
https://imaterialy.cz/rubriky/strechy/oprava-plechovych-krytin-narodniho-muzea-v-praze/: HTTP 200;https://dozor-brno.cz/poradna-remeslo-klempir.html: server vrací 401 nebo 403 na strojový dotaz (bot ochrana), odkaz nelze ověřit automaticky - Původnost textupřekryv se zdrojem 0%, práh 25%
- Duplicita v archivunejvyšší podobnost 0.12 v okně 90 dní
- Čísla patentů a užitných vzorůpoložka neuvádí číslo patentového dokumentu
Jak brána funguje a co sleduje: stránka Zdroje a metodika.
Klempířské práce na kopulích Národního muzea v Praze popsali v časopise Materiály pro stavbu projektant Pavel Jakoubek a zhotovitel Martin Maršík. Oprava proběhla v letech 2011 až 2018 na budově dokončené v roce 1890. Nová měděná krytina má tloušťku 0,6 milimetru a bednění se měnilo zhruba ve třiceti procentech plochy, ačkoli průzkum před demontáží odhadoval padesát.
Číst celý článek4 minuty
Budova Národního muzea má pět věží s kopulemi: hlavní nad panteonem a čtyři nárožní. Hlavní věž stojí na kovové konstrukci a má měděnou krytinu, nárožní věže mají dřevěný krov a krytinu z břidlicových šablon doplněnou měděným plechováním. Poslední velká oprava trvala od roku 2011 do roku 2018 a klempířina na kopulích je ta její část, kterou autoři popsali detail po detailu.
Co krytinu zničilo
Posouzení stavu budovy z roku 2005 vypsalo zatékání do hlavní kopule, korozi z kombinace nevhodných materiálů a ohrožení měděných ploch v místech, kde se stýkají s ocelovými konstrukcemi osvětlení a hromosvodu. Plné bednění pod krytinou opakovaně degradovala kondenzovaná vodní pára, tedy vlhkost zevnitř, ne zatékání. Hřebíky, kterými byla přibitá břidlice, zeslabila koroze natolik, že se jejich špičky lámaly rukou.
Měděné plechy byly na mnoha místech proděravělé, mimo jiné průstřely z roku 1945 a 1968. Materiál byl dožilý a při manipulaci se lámal, takže demontáž, restaurování a návrat původních tabulí na místo nepřipadaly v úvahu. Vyměnilo se tedy celé souvrství včetně části bednění.
Drážka, která se nemohla roztáhnout
Původní krytina měla ve vodorovném směru dvojitou ležatou drážku. Takový spoj těsní, ale nenechává plechu prakticky žádnou vůli ve svislém směru, takže se krytina při teplotních změnách nemá kam roztahovat. Počet příponek navíc neodpovídal dnešnímu požadavku a plech byl v ploše místy dodatečně a nahodile dokotvený. Autoři to přičítají tomu, že se krytina boulila, uvolňovala a hlučela.
Nová krytina má proto vodorovné drážky jednoduché. Při sklonu, který kopule má, vyhoví jednoduchá drážka i proti vodě, a plech se v ní může pohybovat.
Metr, nebo šedesát centimetrů
Zhotovitel navrhoval rozdělit plochu na vodorovné pásy po šedesáti centimetrech, jak to podle autorů žádá platná norma pro klempířské práce. Památková péče prosadila původní rozvinutou šířku pásů jeden metr. Členění plochy se proto před demontáží zaměřilo, zapsalo a při pokládce dodrželo. Je to rozhodnutí o vzhledu, které se promítlo do konstrukce: delší pás znamená větší teplotní pohyb v jednom poli, a tím spíš dává smysl jednoduchá drážka.
Žebra jela do dílny
Nárožní profilovaná žebra se demontovala po co největších dílech, každý díl se označil podle polohy a odvezl do dílny. Tam se očistil, vyklepaly se deformace a díry se zaletovaly, případně záplatovaly měděným plechem. Spojek bylo podle autorů několik set metrů a oproti předpokladu se žebra musela dělit na mnohem menší díly, takže se spojky obrušovaly, cínovaly, nýtovaly a letovaly. Vyhnilé dřevěné špalíky, přes které byla kotvená vodorovná žebra, nahradily nerezové třmeny.
Patina na zakázku a odvětrání na čidlech
Nová měď dostala chemickou patinu, která má nahradit měděnku do doby, než vznikne sama. Finský dodavatel plechu kvůli tomu upravil svou patinaci tak, aby odpovídala pražské měděnce, a spoje se dopatinovaly na místě roztokem z laboratoře památkového ústavu. Plastické prvky se restaurovaly, doplnily kopiemi a znovu pozlatily plátkovým zlatem ryzosti 24 karátů.
Hlavní věž dostala samotížné odvětrání. Přívodní otvory se žaluziemi jsou v dolní úrovni pláště na každé ze čtyř stran, odtah vede upravenými nadsvětlíky v lucerně a lamely ovládá servomotor podle čidel teploty a vlhkosti na bednění a podle čidla deště na krytině. Pojistnou fólii s mikroventilační rohoží, kterou projektant navrhoval, prováděcí firmy odmítly a nahradily ji bitumenovými pásy.
Co to znamená v Česku
Z opravy plyne pravidlo, které platí i na rodinném domě. Plech se roztahuje a spoj mu to musí dovolit. Když mu to spoj nedovolí, krytina se boulí a uvolňuje, někdo ji dokotví navíc, a tím ji zafixuje ještě hůř. Druhá věc je bednění: dřevo pod plechem tady nezničila zatékající voda, ale kondenzace. To je táž příčina, kvůli které se u běžné střechy hlídá větraná mezera a parozábrana.
Pro majitele starší plechové střechy z toho plyne, na co se dívat. Jestli jsou drážky pravidelné a nejsou doplněné nahodilým kotvením v ploše, jestli je měď oddělená od ocelových prvků hromosvodu, a kudy se střecha odvětrává. Co klempíř na stavbě dělá a co se na jeho práci dá zkontrolovat, je rozepsané v poradně Dozoru Brno.